06.10.2009
Rychle a bezpečně
Okolnosti mě přinutily vydat se na cestu několik stovek kilometrů od domova. Přemýšlel jsem, jaký dopravní prostředek zvolím a, hnán touhou po změně každodenního stereotypu, rozhodl jsem se, že pojedu vlakem. Dlouho jsem jím nejel a zajímalo mě, jak v této oblasti pokročil pokrok od mé poslední jízdy. Musím konstatovat, že nikterak výrazně.
Okolnosti mě přinutily vydat se na cestu několik stovek kilometrů od domova. Přemýšlel jsem, jaký dopravní prostředek zvolím a, hnán touhou po změně každodenního stereotypu, rozhodl jsem se, že pojedu vlakem. Dlouho jsem jím nejel a zajímalo mě, jak v této oblasti pokročil pokrok od mé poslední jízdy. Musím konstatovat, že nikterak výrazně.
Vydal jsem se z Prahy vlakem „vyšší kvality“ se značkou Eurocity. Koupil jsem si jízdenku, vyhledal patřičné nástupiště a pln optimismu nastoupil do vlaku. Aniž bych chtěl být přehnaně kritický, zajímalo by mě, jak to vypadá ve vlaku „nižší kvality“. Je možné, že jsem narazil na špatnou soupravu, ale v tomto Eurocity nebylo ani čisto ani avizovaná klimatizace, a co hůř, nešla zde otevírat okna. V době, kdy jsem jel, bylo poměrně chladno, proto to v danou chvíli tolik nevadilo, ale v parném létu bych to považoval za velký problém. Tento nedostatek se zvlášť projeví v takzvaných studentských spojích, kdy vysokoškolští studenti jezdí z nebo do školy do velkých měst a tlačí se v uličkách. Z Eurocity jsem dále přestoupil do osobního vlaku a dojel na místo učení. Osobní vlak nebyl označen jako vlak vyšší kvality, nicméně komfortem byl srovnatelný s předchozí soupravou.
Tolik popis jízdy. Celá tato cesta mě vedla k zamyšlení nad stavem a kvalitou veřejné dopravy, konkrétně pak té vlakové. Nerad bych tu rozdmychával už tak vypjatou nenávist vůči podniku ČD a.s. nebo se dopouštěl sebemrskačství větami jako „typicky české“ a „nesrovnatelné s Německem“ a podobně. Konkrétně srovnání s Německem považuji za neadekvátní kvůli 40 letům totality, kdy do drah proudily minimální finance a tato oblast byla jednou z velmi zanedbávaných.
Na druhou stranu zde ale totalita není již 20 let a za tu dobu jsem nezaznamenal viditelný pokrok. Ano, všiml jsem si nových a opravených koridorů, krásných nádraží, ale co se týče kultury cestování, zdá se mi, že jsme stále v roce 1990. Věřím, že inovovat takový kolos jako je právě tento podnik je pracné a nestane se tak ze dne na den, ale vzít hadr, saponát a vytřít vagón do čistoty velkou restrukturalizaci nepotřebuje. Taktéž mě zarazil přístup pracovníků ČD a.s. k cestujícím. Sám vlastním jazykovou školu a každou hrubost či neochotu ke klientům tvrdě postihuji, jsou to přece oni, kdo nosí do firmy peníze. Za to u Českých drah se mi místy zdálo, že by byly raději, kdybych zvolil k cestování například autobus.
Ano, jsou to maličkosti, ale právě z maličkostí se potom sestavuje výsledný obraz a tyto detaily na lidi působí více než to, že zde z Ostravy do Prahy jezdí vlajková loď Pendolino bezkonkurenční rychlostí. Dokud si tento fakt vedení ČD a.s. dostatečně neuvědomí, nezačne být důsledné ke svým podřízeným a učit je to samé, potom velké naděje na zlepšení nevidím, což je mně osobně líto.
Hodnocení: 195 Počet zobrazení: 376