Nobelova cena za plány
Máme za sebou další ročník předávání Nobelových cen. Na němž jsme mohli být svědky ocenění řady lidí, kteří svými skutky či objevy, pomohli udělat náš život lepším. Namátkou jmenujme trojici vědců – Elizabeth Blackburnovou, Carol Greiderovou a Jacka Stozlaka, jejichž práce výrazně napomohla k tomu, že snad již brzy budeme znát nástroje k vyléčení rakovinného bujení buněk. Kromě význačných kapacit v oblasti vědy zde byla oceněna spisovatelka Herta Muller, jejíž díla věrně popisují otázku represe v totalitních režimech, a za která byla nejednou potrestána.
Máme za sebou další ročník předávání Nobelových cen. Na němž jsme mohli být svědky ocenění řady lidí, kteří svými skutky či objevy, pomohli udělat náš život lepším. Namátkou jmenujme trojici vědců – Elizabeth Blackburnovou, Carol Greiderovou a Jacka Stozlaka, jejichž práce výrazně napomohla k tomu, že snad již brzy budeme znát nástroje k vyléčení rakovinného bujení buněk. Kromě význačných kapacit v oblasti vědy zde byla oceněna spisovatelka Herta Muller, jejíž díla věrně popisují otázku represe v totalitních režimech, a za která byla nejednou potrestána.
Všechna tato jména spojuje jedna charakteristika. Ať už tito lidé udělali objevy na poli vědy, či napsali hodnotnou literaturu, dá se říci, že za nimi stojí činy, a to nikterak nevýznamné. Tito lidé pracovali dlouhá léta, než se jim povedlo dokázat něco, za co poté byli patřičně oceněni a nutno říci, zaslouženě. Potom je tu ale ještě jedna kategorie, ve které se dlouhodobě potýkáme s pochybnostmi, zda jsou její laureáti oceněni právem. Tou kategorií je Nobelova cena za mír a letošní rok nebyl, co se týče pochybností, výjimkou. Letošním vítězem se totiž stal americký prezident Barack Obama, což vyvolalo pochybnosti na tváři nejednoho diváka, či čtenáře. Asi nejčastější otázka, která z jejich úst následně padala, byla: „Za co?“. Stejnou otázku si kladu i já.
Výbor, zodpovědný za udílení cen, k tomu uvádí, že cenu dostal americký prezident kvůli šíření „naděje pro lepší budoucnost“ po celém světě a směřování k lepším podmínkám na poli světové diplomacie. To je jistě záslužné, ale stačí to na Nobelovu cenu? Nutno podotknout, že prezident Obama za osm měsíců, co je na úřadě, neudělal žádný výraznější krok, dokonce ani nedostál žádnému ze svých dosavadních slibů na poli jak politiky světové, tak (což je ještě více alarmující) politiky Spojených států. Nutno podotknout, že ač se méně činí v oblasti svých slibů, o to více se ukazuje na veřejnosti a v médiích. Pro příklad uveďme, že za svých osm měsíců má Barack Obama více mediálních výstupů, než George Bush za celé své volební období. Aniž bych chtěl americkému prezidentu křivdit, zatím se mi jeví jako spíše než „vůdce Spojených států k prosperitě“ jako ukázkový příklad politického marketingu, což je, vzhledem k nadějím do něj vložených, veliká škoda.
Tak či onak, Barack Obama se zapsal mezi laureáty nejkontroverznější kategorie Nobelových cen, po boku takových lidí jako jsou Al Gore, Yassir Arafat, Kofi Annan, ale i například Matka Tereza. Budeme jen doufat, že poslední vítěz časem ukáže, že je tohoto ocenění hoden.
Hodnocení: 227 Počet zobrazení: 462