Je to v nás? Nebo v nich?
V poslední době je jedna z nejsledovanějších kauz ta, že Kanada zvažuje zavedení víz čí jiných opatření pro omezení cestování obyvatel České republiky do Kanady. Snad není dne, kdy by se neobjevila nová zpráva nebo nové vyjádření někoho zainteresovaného. Stalo se tak proto, že počet žadatelů o azyl překročil únosnou mez. Nebudu tady hodnotit příčiny aktuálního stavu či jinak hodnotit postoje jednotlivých stran v této věci. Chtěl bych se však pozastavit nad něčím jiným, a to zprávou, která nedávno proběhla médii a v záplavě „hlavních taháků“ o zavedení víz lehce zapadla.
Jednalo se o zprávu o stavu a „náladě“ Romů, odešlých z České republiky, a v současnosti působících v Kanadě. Z hlediska médií tato zpráva nebyla nikterak podstatná, proto se jí nevěnovalo příliš pozornosti, dle mého je však mnohem podstatnější než denní aktuality o zavedení víz.
Psalo se v ní o rodinách, které „utekly“ do Kanady a které se začínají postupně vracet zpátky. Zjistily totiž, že pro nový začátek musí překonat, mimo jiné, nelehkou jazykovou bariéru. Tomuto argumentu zcela rozumím. Sám provozuji jazykovou školu a vím, že naučit se jazyk na takové úrovni, abyste se bez problémů domluvili s místním obyvatelstvem, nebývá vždy lehké. Čemu však nerozumím je, že mnoho rodin, než aby zapojily snahu a jazyk se naučily, tak se raději vrátí zpět do země, o které ještě před pár týdny prohlašovaly, že je rasisticky naladěná a ze které utekly, aby mohly žádat azyl v zemi vzdálené tisícovky kilometrů.
Druhý, nejčastěji uváděný argument rodin, které se vracejí, je ten, že jim nestačí finanční prostředky na pokrytí jejich nákladů. Mluví se o tom, že dostávají kolem 500 českých korun na týden. S tímto argumentem opět nelze jinak než souhlasit. Taková částka jen těžko pokryje náklady na slušné živobytí. Myslel jsem si však, že rodiny do Kanady odjely, aby tam začaly nový život. Nedávná reportáž Nory Fridrichové v pořadu 168 hodin ukazovala romské rodiny, které hýřily optimismem, jak jejich děti vystudují práva na prestižních školách a rodiče začnou důstojnou práci a všem se bude dařit bez toho, aniž by se na ně lidé dívali skrze prsty a s předsudky. Proč tedy svým plánům nedostojí a vrací se opět do země, pro kterou neměli několik týdnů zpět jediného dobrého slova? Odpověď nechám na každém.
Já osobně na závěr uvedu jednu, která se mi velmi líbila. Je od předsedy sdružení Dženo, které má podporovat romský národ, jejich kulturu a integraci do společnosti. Její předseda, pan Ivan Veselý, jehož nikdo z rasismu obviňovat jistě nemůže, k tomu pro server idnes.cz řekl následující:
"Odhaduji, že těch, co přijeli v poslední době zpět, je několik desítek. Zjistili, že ani v Kanadě nelétají pečení holubi do pusy."
Hodnocení: 212 Počet zobrazení: 387