04.08.2009

Švýcarské sejfy

Týden zpět proběhla médii zpráva o tom, že švýcarská prokuratura zkoumá účty člověku blízkému primátorovi hlavního města Prahy, Pavlu Bémovi. Na ně se přišlo v souvislosti s šetřením údajné nekalé privatizace Mostecké uhelné společnosti. Několik vysokých manažerů mělo od státu koupit společnost pomocí peněz, které vlastnila samotná Mostecká uhelná a které měly sloužit na revitalizaci krajiny po těžbě uhlí. Šetření dále pokračuje a náznaky, které se objevují, tuto původní teorii potvrzují.

Je dobrým zvykem, že kdykoliv někdo nabude majetku kontroverzním způsobem, uloží si ho na konto právě do švýcarské banky.

To se děje ze dvou důvodů. Za prvé je ve Švýcarsku jiná, v lecčem benevolentnější legislativa. Například krácení daní se tam nekvalifikuje jako trestný čin podle trestního zákoníku, ale pouze jako správní přestupek, který sice může být sankciován, ale bez trestněprávních důsledků. Daňový podvod ale Švýcaři posuzují jako trestný čin s trestněprávními důsledky a na požádání poskytnou třetí straně potřebné informace. Rozdíl mezi těmito dvěma akty je ten, že zatímco daňový podvod znamená, že byly použity zfalšované či obsahově nepravdivé listiny za účelem uvést správce daně v omyl, pro krácení daní je nutné „pouze“, aby listiny (např. daňové přiznání) byly neúplné, chybně vyplněné nebo neodevzdané. Důsledek tohoto opatření nemusím dodávat.

Druhý důvod je ten, že i přes tlak Evropské unie zůstalo Švýcarsko s dalšími pár zeměmi zemí, která nemusí o svých přeshraničních bankovních klientech poskytovat informace. Úrokové výnosy jsou sice zdaněny příslušnou sazbou, ale do domovského státu jsou převedeny ze sběrného účtu - a tedy anonymně. Pouze pokud si klient přeje a písemně prohlásí, že chce svou identitu odtajnit, není daň do ČR odváděna, ale pouze hlášena. Smlouva je účinná od 1.7. 2005 a již v roce 2005 přivedla do státního rozpočtu 906 398,39 CHF. Švýcarské banky nabízejí též vedení účtů pod číselným kódem. V takovém případě, ani úřednice banky nezná vaši totožnost, a veškeré dokumenty jsou pouze opatřeny číslem (pokud někdo najde váš výpis z účtu, sotva pozná, že je váš).

V důsledku těchto dvou důvodů působí švýcarské banky jako nedobytný sejf, ve kterém jsou prostředky (často ne nabyté legálními metodami) chráněny před zraky jak veřejnosti, tak místní policie, která by případné účty v rámci vyšetřování chtěla prověřit.

Jak se ale ukazuje na kauze Mostecké uhelné, ne vždy systém funguje, jak se zdá, a ne vždy můžou kontroverzní „podnikatelé“ v klidu spát s úsporami uloženými na jejich bezpečných kontech. To je pro nás pozitivní zpráva a signál o tom, že stále, i když někdy se zpožděním, zde fungují určité kontrolní mechanismy, které zabrání nebo aspoň ztíží tyto a jim podobné machinace s veřejnými penězi.

Já osobně jsem pro vytrvalé šetření těchto kauz, a v případě prokázání viny, pro důsledné potrestání. Tyto a podobné případy takzvaných „podnikatelů“ jen kazí obraz skutečných a slušných podnikatelů v očích veřejnosti.

 
Tento článek se mi líbí Odeslat e-mailem Tisknout