Státní bankrot, aneb neschopní řidiči

Skupina analytiků a ekonomů v televizi hrozí státním bankrotem, který číhá za rohem a přitom poukazuje na chybějící miliardy ve státní pokladně, přičemž na druhém kanále jiná skupina analytiků uznává, že jsme v problému, nicméně uklidňuje, že státní bankrot je ještě daleko a poukazuje na pravdivý fakt, že vyspělé státy jako jsou Velká Británie, Spojené státy americké nebo Japonsko má míru zadlužení mnohonásobně vyšší. Výsledkem je zmatenost a konstatování, že ekonomie je věda příliš složitá pro běžného smrtelníka. Pojďme se na toto téma podrobněji podívat. 

Hrozí nám státní bankrot? V nejbližších dnech určitě ne. Je tedy pravda, že stav našich veřejných financí je v pořádku a nehrozí nám žádné problémy? Rozhodně ne! Je potřeba si uvědomit, že státní bankrot není jediná hrozba, která ohrožuje naši ekonomiku. Je to až poslední stupeň, ze kterého už ale není pomoci.

Představme si rovnou cestu, po které jede auto. Auto v našem případě představuje naše veřejné finance. Cesta končí srázem do hluboké rokle, jejíž dno představuje zmiňovaný státní bankrot. Z této silnice lze odbočit na jednom z výjezdů, ale uvnitř auta k tomuto kroku není vůle. Výjezdy v našem případě představují reforma veřejných financí, protikrizová opatření či reforma sociálního systému. Jelikož však nemáme pro tyto opatření podporu ve sněmovně, nemůžeme je za současné situace prosadit. Jedoucí auto tak míjí jednu odbočku za druhou a pomalu ale jistě se přibližuje srázu. Někteří pasažéři upozorňují na blížící se nebezpečí, ale jsou buď umlčeni, nebo při pokusu strhnout volant přemoženi ostatními, kteří poukazují na zbytečnost odbočení. Cesta je také lemována řadou výstražných cedulí. I přes evidentní nebezpečí tak auto směřuje vstříc srázu a pasažéři jen trnou, kdy se řidič probere a něco se situací udělá. Bohužel v momentě, kdy auto přejede sráz, už bude na činy pozdě.

Když metaforu převedeme na naše téma, potom část automobilových odborníků říká, že je dno na dosah a poukazuje na evidentní hrozbu. Druhá část zase správně tvrdí, že dno rokle je ještě daleko a že o několik kilometrů dál je jiné auto srázu mnohem blíže. Co už neřeknou je to, že v druhém autě sedí schopná osádka, připravená trhnout volantem, kdykoliv to bude potřeba. Závěrem tedy lze říci, že státní bankrot nás sice bezprostředně nečeká, ale neznamená to, že stav našich veřejných financí je v pořádku. Není dobré se proto fixovat na tento jediný pojem.

Zvolání, že dno je ještě daleko, v momentě, kdy padáte do hluboké rokle, není nikterak uklidňující.